Technické informační technologie a vymoženosti mě vždycky lákaly. Nevěděla jsem, proč. A potom jsem se dozvěděla, že můj dědeček byl takový, že měl moc rád informační technologie. Učil a taky měl rád techniku. Je taky dědečkovi taky vděčím za to, že mi jako v dětství sestavil nějakou pěknou koloběžku. Byla jsem opravdu nadšená. Tehdy mi byli asi tři nebo čtyři roky. V té době byly koloběžky sice, ale byly prý velmi drahé. Navíc prý byli úplně totožné s ostatními koloběžkami v té době. A můj dědeček řekl, že tohle chce změnit.

Protože informační technologie a technika ho bavila, tak to pro něj byla hračka. A tak mi trochu tu koloběžku starodávnou vylepšil. A byla jsem ráda. Koloběžka byla opravdu pěkná a měla pěkné brzdy. Taky měla dokonce pěkná stylová řídítka. Můj dědeček se v tom absolutně vyznal. Viděla jsem, taky jak se dědeček snažil a potom mi všechno ukazoval. To mi bylo asi dvanáct let. A pak jsem řekla, že bych něco podobného mohla se stavit. Jenže jakmile jsem se do toho pustila, tak jsem skoro brečela, jak mi to nešlo. A to jsem se fakt snažila. A to se bohužel nevyplatilo, takže technické vynálezy dělám už zase a jen na zkoušku.

Můj dědeček říkal, že jsem byla blázen takhle pracovat. Od té doby si na to dávám, ale snažím se. Takže všechny své vynálezy dělám někde, kde je taky klid a pohoda. Nicméně ale technika je všude. Taky jsem byla ráda, že mě dědeček seznámil s knihou, které jsou jenom technice. Navíc i na základní škole jsem měla technický kroužek. A možná už víte, že na základní škole byla technika nepovinná. Ale mě to bavilo. A byla navíc pro kluky, ale mě to nevadilo, s kluky jsem si rozuměla, takže technický kroužek byl naprosto ideální. Později jsem navštěvovala ještě matematický kroužek, kde je i informační technologie, ale technický kroužek byl můj nejlepší, co jsem kdy v životě měla.