Vždycky jsem chtěla mít auto. Těšila jsem se, až dostuduji, protože po studiu mi maminka slíbila, že mi zaplatí řidičský průkaz. Tak musím říct, že jsem se ve studiu opravdu hodně snažila. Taky se chci pochlubit, že jsem na střední škole opravdu patřila k těm nejlepším žákům. A to mě hodně těšilo, a to taky včetně mé maminky a babičky. Ony samy byly hodně vzdělané. Maminka a babička měly obě dvě vysoké školy. Zajímaly se o ekonomiku. Takže potom taky po mně chtěly, abych taky měla lepší vzdělání. Jenomže já jsem už dál studovat nechtěla. Chtěla jsem pracovat s autem.

Nakonec to dopadlo tak, že když jsem si udělala řidičský průkaz, tak jsem potom rozvážela pizzu. Protože mě hodně bavilo řídit. A taky jsem chtěla mít nějaké pěkné auto. Zatím jsem měla auto pouze pracovní. Mě to ale vůbec nevadilo, protože jsem si za příplatek mohla auto využívat taky k osobním účelům. Takže bylo perfektní, že jsem večer po práci vůbec nemusela auto odevzdávat, ale mohla jsem si ho nechat doma. Mohla jsem ho využívat, jako kdyby to bylo moje vlastní auto.

Takže tohle byla opravdu velká výhoda. Vlastně já ještě měla placenou práci, k tomu jsem taky měla auto. Co více jsem si mohla přát? Taky po půl roce jsem k tomu dostal taky pracovní mobilní telefon, takže to bylo opravdu perfektní. Nemůžu si stěžovat. A taky se chci pochlubit, že opravdu jsem skvělá řidička. Taky moc ráda se jezdím dívat na automobilové závody, které se u nás pravidelně dvakrát ročně pořádají. Je to opravdu zábava a musím říct, že kdybych ještě dlouho řídila a měla větší řidičskou praxi, tak bych se jistě nějakého auto závodu taky zúčastnila. A víte co? Já se o to pokusím. Zkusím se přihlásit do jejich auto klubu, de mě možná tak přijmou a naučí mě, jak se správně řídí auto, když chce závodit. Třeba budu mít štěstí a uvidíte mě někde v okruhu na závodní čáře.