Jistě si můžete pomyslet, že to základní přece už jen objeveno bylo. Jenže, stále toho ještě spoustu nevíme a stále nás má co překvapovat. Může to být třeba jen východ či západ slunce. Většina lidí se shodne na tom, že je nejkrásnější v moři. Jiní zase tvrdí, že v poušti. Nu, viděla jsem obojí a mohu konstatovat, že je to uchvacující. Ale ani jedno z nich nemá na vstávání slunce u nás na horách. Zde se totiž kromě slunce probouzí celá příroda, takže lze toho vidět rozhodně více nežli třeba v poušti nebo na moři. Copak tam můžete pozorovat lesk kapek rosy na jednotlivých rostlinách? To asi těžko. Na louce však ano. Tyto kapičky rosy jsou novým životem, novým nositelem vláhy a také nádherným objektem pro fotografování. Bohužel se ne vždy podaří, chce to drobátko umět.  

A při východu slunce, i těsně po něm vstávají obyvatelé lesů, polí a luk. Někde potichoučku, někde nahlas. Takoví cvrčci, když spustí po ránu svůj koncert, to je panečku pěkný nářez. Takový nezahraje nikdo na světě, žádná filharmonie, žádný hudebník. Chce to jen lehnout a poslouchat. A co to? Najednou to utichá, proč to? Vždycky to má nějaký důvod. Tentokrát jsou to laně, které se přišly na louku napást.

Cvrčci se nesmí rušit, hned zajedou do svých děr v zemi. Chvilku to pak trvá, než opět vylezou a spustí koncert nanovo. Probouzí se také ostatní, mimo zajíců, ti jsou vzhůru už dávno. Také chroupají, co kde najdou a dávají si tak mohutnou snídani. Inu, proč ne, v tomto je příroda štědrá. Nuže, zkuste si to někdy přivstat a lehnout si jen tak na louku nebo někde k lesu. Je mokro, něco si vezměte pod sebe. Karibabku, nebo klasický spací žok. Uvidíte, že to rozhodně bude stát za to. Ale pokud jste ryze technický typ a nemáte pro tohle srdíčko… Přesto byste to vyzkoušet měli. Vřele to doporučuji jako psychoterapii pro ty, kteří hledají chvíli klidu.