Počítače v našich životech jsou už opravdu hodně dlouho. Nebojím se říct, že za posledních dvacet let má počítat doma už úplně každý. Ani naše rodina není výjimka. Pocházím tedy s opravdu velké a rozvětvené rodiny, kde to vychází, že asi každý člověk má na hlavu dva tablety anebo dva notebooky anebo něco podobně namíchaného. Já se tomu nedivím. Protože si taky vzpomínám na ty doby, kdy informační technologie nebyla tak rozšířená, jako je nyní. Také pamatuji tu dobu, kdy jsem vůbec nevěděla, jak zapnout počítač anebo jak na něm vyhledat nějaké důležité informace, které potřebuji. Bylo to opravdu hrozné a já jsem se kolikrát taky styděla někoho požádat o pomoc. Protože naše rodina zase byla úplně poslední, kdo tuto novinku informační technologií doma měl. Takže jsem se opravdu za to styděla.

Sice jsme zase měli opravdu nejlepší a největší televizi, kde se taky dal napojit nějak internet, ale tohle doma vůbec nikdo nevěděl. Takže potom, když jsme měli doma nějaké počítač, tak to byl takový sice velký počítač, ale vůbec nám to nevadilo. Bylo důležité, že konečně doma máme počítač. Nyní už mám já svou rodinu, tedy jsem jenom já a syn. Bydlíme jenom my dva. A máme doma dva tablety a dva notebooky, a to nepočítám taky tři mobilní telefony.

U nás tedy informační technologie je na prvním místě a vůbec mi nevadí, že syn třeba každý den hraje několik hodin Minecraft. A to je prostě taková hra, které děti baví a já to synovi nechám a vůbec mu to zbytečně nezakazuji. A můj syn se už od malička učí počítačům a internetové technologii a mně se tohle líbí. Internetová technologie je všude kolem a nemá smysl to někomu zakazovat, a to včetně dětí. Vždyť my dospělí si taky děláme většinou co chceme, tak proč bych to měla zakazovat taky dětem? Já rozhodně přísná nejsem a IT se bude všem jistě hodit.