Australskému autorovi Markusu Zusakovi se podařilo stvořit skutečné umělecké dílo, které vyniká svým neskutečně silným, dojemným a velmi čtivým příběhem. A i přes tíhu doby, do které je dílo zasazeno, působí téměř až pohádkovým dojmem.

Kniha obsahuje mnoho zajímavých momentů, jedním z nich je, že vypravěčem příběhu je samotná Smrt, která má v příběhu leckdy více soucitu, než samotní lidé, což při čtení zapříčiní to, že vás úmrtí důležitých postav nebudou nikterak rmoutit. Také je zde pro nás poměrně neobvyklé nahlížení na 2. světovou válku z pohledu obyčejných Němců.
Příběh vypráví o německé holčičce Liesel Mermingerové, která žila v nacistickém Německu. Matka Liesel se jí a jejího bratra musela vzdát a odevzdat je do zámožnější rodiny, bohužel malý a vysílený bratříček cestu nezvládl a zemřel. Liesel si na své nové pěstouny poměrně rychle zvykla, protože se k ní její nový tatínek choval moc hezky a naučil ji číst a psát. Také si v ulici našla několik nových přátel, spolužáka Rudyho Steinera, se kterým chodila krást knihy a Maxe Vandenburga, žida, kterého se svými pěstouny skrývali ve sklepě a kterému chodila pravidelně číst.

Lieselina náhradní matka pracovala jako pradlena, když ale válečná krize dorazila i do Německa, začala ztrácet své zákazníky, až už si ji nemohli dovolit ani starosta s manželkou, proto se jim Liesel rozhodla pomstít po svém a začala jim krást knihy z jejich domácí knihovny. Při náletech pak v krytu ostatním čte z ukradených knih. Ke konci války byl do služeb armády povolán i Rudy, ale to jeho otec odmítl, a tak musel jít místo něj, stejně tak musel narukovat i Lieselin tatínek. Ten se později z války vrátil.
Kniha poprvé vyšla v roce 2005 a získala celou řadu ocenění, dostala se až na seznam bestsellerů New York Times, kde se držela desítky týdnů. Pro úspěšnost příběhu byl podle knihy v roce 2013 natočen i stejnojmenný film.